Podzimní čas
Tak a máme to tu zas. Slunečního svitu nám ubývá a s padajícím listím některým padá i nálada. A na mém oblíbeném kaštanu u Olšanských hřbitovů jako každé září vyrazily nové listy a květy. Pokaždé, když jdu nebo jedu kolem, mě ten pohled povzbudí. Ano jistě, je to anomálie, kaštany nedozrají, ale je příjemné vidět v nadcházejícím podzimu jemné jarní květy. Vím ještě o jednom, ten je zas na Střeleckém ostrově, a určitě existuje i spousta dalších, které v tuhle dobu simulují jaro. Je nádherné v tento podzimní čas sledovat jak opadávat listí ze stromů a jak šustí člověku pod nohami je to takový pocit nádechu romantiky, odpočinku. Podzim je zpočátku takový barevný a na někoho může působit trochu negativně, až depresivně. Příroda se vlastně začíná ukládat k zimnímu spánku, ale co my jako lidé? Co nás vlastně na podzim čeká?
Člověk se snaží najít v podzimu nějakou krásu, něco co by ho upoutalo a čemu by mohl věnovat pozornost. Slunce ještě svými paprsky, které už nemají takovou sílu, jako v létě mi ještě dávají naději, že ještě není čas to vše zabalit a připravovat se na zimu. Listy, které jsou zbarvené do tisíce a jedné barvy, všech možných, ale i nemožných velikostí poletují vzduchem anebo poletují všude kolem nás. Je znát, že den se zkracuje a noci se zase prodlužují. Tráva se stále nevzdává a pořád se snaží být stále zelená a některé drobné kvítky se snaží bojovat už se zimou. Lesy zůstávají stále zelené a nedokáže je nic překvapit, až na modřín, který začíná pomalu ale jistě opadávat a připravovat se na zimu. Plní nadějí jsou i listnaté stromy, kterým právě opadalo krásně barevné listí, jež tvoří na zemi krásný pestrobarevný koberec, který je pak větrem unášen neznámo kam. Ano i vítr patří k podzimu jako list ke stromu. Když se zadíváme na oblohu tak vidíme po ní lítat nejrůznější draky, kteří se na nás dívají z výšky jako na mravence a závodí s větrem jako o závod a malým dětem dokáží vytvořit úsměv na tváři. Podzim se nám snaží otevřít naše srdce a chce nám dokázat, co všechno dokáže matka příroda, ale spousta lidí toto „gesto“ nepochopí a nebo snad si ho ani nevšimnou což je právě v tomto období docela škoda a neví, o co přichází.
O to jak příroda maluje různými barvami matku přírodu jako ten nejlepší malíř na světě. Ráno všichni ospalí lidé spěchají do práce, do škol a rychle do vyhřátých budov, ale ospalé přírody, která je kolem obklopuje si nevšímají jinovatky a mlhy, která dělá právě tu přírodu takhle krásnou. No a co dělají zvířata? Tito krásní tvorové mají právě na podzim nejvíce svých povinnosti, na které, ale moc času nemají, musí si připravit jídlo do zásoby na zimu, aby měla co jíst. No a co ptáci? Ptáci ti balí své kufry a odlétají za teplem do teplých krajin. Podzim je vlastně takový svetřík, který se na nás pomalu nabaluje a připravuje nás na zimu, která bývá občas velmi dlouhá a zákeřná. Ale už na podzim je všude vidět přicházející zimu, cítíme vůni zimy a pak dekorace vánoc vidíme za výlohami. Člověk by si měl uvědomit, že podzim je jedinečné, nenahraditelné a především krásné období roku. Nemůže člověk čas trávit na pláži a u vody, ale může objevovat něco, co příroda vykouzlí jednou za celý svůj rok něco okouzlujícího něco nádherného a člověk by si toho měl užít, dokud může, než královna podzimu opustí trůn a než se na trůn posadí královna zimy. Je to přeci krásné ne? Chodit na procházky přírodou, která už nám nemá co říct, ale už jen svými gesty nám ukazuje, jak může být okouzlující a krásná. My se jen tou přírodou musíme kochat, obdivovat a ona nás obdaří takovým tím hezkým pocitem, zážitkem a dobije nás energii, kterou my lidé budeme potřebovat, abychom se mohli připravit na zimu. Je jen na každém z nás jak toho využijeme a jak naložíme s podzimem, ale berme to tak že tak jako tak musíme ten podzim stejně přečkat, abychom se mohli dočkat zimy. Tak proč sedět doma na podzim? Radši si vzít bundu, fotoaparát a jít do ještě zelené, skoro opadající přírody, která má přeci jen ještě co na srdci a má nám co říct. Tak si to užijme, když přeci i ten podzim má své kouzlo.